Dvouplášťová střešní konstrukce je jedním z nejčastějších způsobů zastřešení panelových domů u nás. Jde o dvě vrstvy střešní krytiny, mezi nimiž je vzduchová kapsa, která může být buďto větraná, nebo nevětraná. Vnitřní plášť má tepelně izolační funkci, zatímco úkolem vnějšího pláště je chránit střechu před sněhem a deštěm a odvádět z ní vodu.
Ze své podstaty by mělo jít o dokonalejší systém, než je konstrukce jednoplášťová, ale v praxi nemá dvouplášťová střecha ani výrazně lepší vlastnosti, ani lépe nepředchází poruchám. Častou vadou je nežádoucí vlhkost, která vzniká vlivem velkých výkyvů teplot, špatným odvětráváním vzduchové vrstvy nebo zatékáním vody srze praskliny v materiálu. Střechy tedy musejí po nějaké době projít asanací.
Typický problém – kondenzující vlhkost nad izolací
Největším problémem jsou dnes střechy s dřevěnou konstrukcí, které velmi rychle podléhají působení času. Nadměrnou kondenzací vody trpí naopak nejčastěji střechy, jejichž vnější plášť je tvořen dobře tepelně vodivým materiálem, například ocelí. Často se také setkáváme s tím, že konstrukce pod vrchním pláštěm je prohnuta nebo špatně vyspádována, což způsobuje, že voda v meziprostoru stojí a vytváří na střeše doslova bazén.
Před zateplením či celkovou rekonstrukcí střechy je nutné provést diagnostiku konstrukce, nejlépe sondáží na různých místech střechy. Při té se zjišťuje složení vrstev a jejich tloušťka a odebírají se vzorky nasákavých vrstev, které jsou následně podrobeny rozboru. Při diagnóze zjišťujeme především, zda není vrstva krytiny napadena hnilobou, zda neobsahuje dehtové materiály, jestli správně funguje větrací systém střechy, či zda voda nezatéká do prostorů po střechou.
Hniloba a promáčení střechy bývá často způsobena nadměrnou kondenzací vody v konstrukci střešního pláště. Ta však není běžným jevem a indikuje chyby při budování střechy. Může být zapříčiněna například tím, že z vnitřní strany nebyla umístěna parozábrana, nebo je poškozena a neplní svou funkci. Jinou možnou příčinou je nedostatečná tloušťka tepelné izolace, která v zimních měsících způsobuje pokles teploty povrchu konstrukce pod teplotu rosného bodu. Další možností je nesprávně zvolená pojistná hydroizolační fólie, nebo nedostatečné provětrávání vzduchové mezery pod nebo nad fólií.
V případě dřevěné konstrukce jsou právě tyto nedostatky velmi často odhaleny a je pak potřeba celou konstrukci před zateplením vyměnit.
Samozřejmě je to dražší, než zateplit promáčenou a nahnilou střechu tak, jak je. Životnost takové izolace je ale velmi omezená a je už předem jasné, že se bude muset brzy obnovovat. Tím se celý proces ve výsledku prodraží výrazně a zbytečně.
Existují tři možnosti zateplení dvouplášťové střechy
- Naplnění vzduchové dutiny mezi jednotlivými vrstvami sypkým izolantem – perlitem, granulátem kamenné vlny nebo drcenou papírovou vlákninou. Tento způsob nevyžaduje odstranění vrchního pláště, hmota se do mezery plní foukáním. Nelze však zaručit, že bude sypká izolace rovnoměrně rozprostřena, a navíc se tak zúží vzduchová kapsa (často i pod požadovanou normu 100 mm), čímž může být narušeno odvětrávání. Další nevýhodou je, že si daný izolant sedá vertikálně dolů, a následně se zmenšuje tloušťka tepelně izolační vrstvy. V případě papírové vlákniny je nutno počítat s malou odolností vůči vodě při zatečení.
- Zateplení vnitřního pláště, kdy je nejprve odstraněna vnější vrstva, vnitřní vrstva je zateplena a pokryta hydroizolantem a z dvouplášťové střechy se tak stává jednoplášťová. Nevýhodou je technická náročnost této varianty a riziko zvlhnutí během rekonstrukce v důsledku srážek. Tomu však hravě předcházíme provizorním zastřešením opravované plochy a vytvořením tzv. vany či bazénu, což je první vrstva většinou z asfaltového pásu – parozábrana. Ta ochrání konstrukci a střešní byty i při vydatném dešti.
- Zateplení vnějšího pláště, kdy se podél zdí zvedne atika a ze všech stran se zateplí. Pokud je vrchní hydroizolační vrstva v pořádku, musíme ji prořezat, aby plnila funkci parozábrany, a následně na ni poklademe izolant, který se lepí nebo kotví. Následně se klade vrchní hydroizolační vrstva. Takto zateplená střecha může mít negativní vliv na zadržování kondenzační vlhkosti ve střešní konstrukci, at už zatečené, nebo zabudované. Pokud prvotní sondáž prokáže přítomnost vlhkosti, měl by projektant doložit, jakým způsobem se problém vyřeší.
K vnějšímu zateplení používáme tepelné izolace na bázi tvrzené minerální vlny, extrudovaného a expandovaného polystyrenu, nebo kombinace těchto materiálů. Volba správného materiálu přitom také hraje důležitou roli. Investor má často tendence rozhodovat o druhu izolace na základě její ceny, avšak nevhodně zvolený materiál často působí problémy, které mohou vést k několikanásobnému převýšení původních nákladů, nebo dokonce nebezpečné narušení statiky střechy. Je proto velmi žádoucí nechat volbu izolace na zkušeném projektantovi.
Obecně lze říci, že dodatečné zateplení dvouplášťové střechy je náročné a neobejde se bez rizik. Základem pro jeho úspěšnost je především rychlost a preciznost při realizaci a použití kvalitních materiálů.
Střecha je tím nejdůležitějším, co nám náš domov skýtá, ne nadarmo se užívá sousloví “mít střechu nad hlavou. Proto není radno na ní šetřit, anebo otálet s rekonstrukcí příliš dlouho.
Ať už se rozhodněte pro kteroukoli variantu zateplení, naše práce vás zahřeje.
